Historie potkanů

V dnešní době patří potkani k jednomu z nejrozšířenějších druhů na světě, najdeme je prakticky všude, kde žijí lidé. Nevyskytují se pouze v Antarktidě, částech Arktidy a na některých izolovaných ostrovech. Klíčem k jejich úspěšnosti je schopnost najít si potravu v čemkoliv, na co narazí, využívají zbytky, které po sobě zanechává člověk a jejich játra dokážou zpracovat i věci, které mohou být pro jiné tvory jedovaté. Také mají velkou toleranci k celé škále životních podmínek a rychle se množí. Odkud ale přišli?

Evoluce potkanů

Potkani spolu se svou sestřenicí krysou obecnou pochází z Asie. Zatímco krysa se vyvinula v jižnějších částech Asie, původní domovinou potkanů byly pláně a bažinaté oblasti Číny a Mongolska. V Číně a Mongolsku žijí divocí potkani dodnes volně, bez příchylnosti k lidským sídlům. Rod hlodavců, ze kterého pocházejí „pravé“ krysy a potkan, se vědeckou terminologií označuje Rattus a zahrnuje přibližně 60 druhů. Zhruba před 3,5 milionem let se rozdělil na dvě velké skupiny, jedna zahrnuje endemické krysy z oblasti Nové Guiney, z druhé skupiny pochází indomalajské a asijské krysy. Z této druhé skupiny se před cca 2,9 milionu let oddělila větev, která se přesunula do severnějších částí Asie. Zatímco z jihoasijské větve se odštěpili cca před 2,2 mil. let předkové nám dobře známé krysy obecné (Rattus rattus), ze severoasijské větve se vyvinuly „krysy norské“, tedy potkani (Rattus norvegicus). Evoluční stáří potkanů se odhaduje na přibližně 0,5 milionu let.

evoluce_krysÚspěšné tažení do světa

K  rozsáhlému světovému rozšíření dopomohl potkanům člověk, stejně jako se díky lidem rozšířily celosvětově krysy. Do Evropy se jako první dostaly právě ony, první nálezy krys pochází už z druhého století před naším letopočtem. Na potkany si musela Evropa ještě nějaký čas počkat. Přesné datum příchodu potkanů samozřejmě není známo, první pozůstatky potkanů známe v Evropě z cca 17. – 18. století. V roce 1551 ve svém přírodopisném díle Historiae animalium (Dějiny přírody) Konrád Gessner pojednává o „největší domácí myši obecně zvané krysa“ (v latině De maiore domestico mure quem vulgo rattum vocant). Není ale zcela jasné, zda se jedná o krysu či potkana.

Pozorování zvířat, kde se již nepochybně jednalo o potkany, pocházejí až z 18. století. Například v roce 1727 byl pozorován hromadný přechod potkanů přes řeku Volhu v astrachaňské oblasti Ruska (tedy při pobřeží Kaspického moře). Nejednalo se samozřejmě o první migrační vlnu potkanů, ale byla to jedna z cest, kterými se potkani do Evropy dostali. Ke svému šíření potkani využili také lodní přepravu a spolu s lidmi se rozšířili do všemožných přístavů. V roce 1730 byli potkani již nepochybně v Anglii, kam se mohli dostat na lodích Východoindické společnosti, a do Ameriky se dostali už v roce 1755. Všude, kde se objevili, vytlačovali dříve příchozí krysu obecnou.

Velký přírodopis živočišstva, Otto Schmiel (cca 1906)

Velký přírodopis živočišstva, Otto Schmiel (cca 1906)

Historie chovu potkanů

Moderní historie chovu potkanů se začíná psát od 18. století. Ačkoliv je chov potkanů považován spíše za moderní evropskou či americkou záležitost, dříve začali potkany (a myši) chovat Japonci. Chov těchto hlodavců byl rozšířený především v období Edo, které trvalo přibližně od 17. do 19. století. Japonci se věnovali i šlechtění potkanů, podle všeho odchovávali různé varianty černo-bílých zbarvení. Zvláštní souvislostí je, že pro černobílé potkany určitého typu se používá označení japonský potkan či japonská kresba a i dříve v angličtině bylo běžné označovat je jako „japanese rat“ a později „japanese hooded“. Je možné, že by takoví potkani pocházeli původně z japonských chovů? Ví se, že tzv. tančící myši dovezli v průběhu 19. století do Evropy námořníci právě z Japonska, podobnou cestu tedy mohli absolvovat i potkani.

V Evropě se chov potkanů začíná rozmáhat v 19. století a to především v Anglii. Kvůli jejich vhodným rozměrům, rychlému množení a tomu, že nevyžadovali žádnou výjimečnou péči, je začali vědci využívat k pokusům. Jeden z prvních pokusů na potkanech proběhl už v roce 1828. Rozvoj zájmového chovu potkanů (tedy chovu ne pro vědecké účely) souvisí i s osobami, u kterých by to někdo tak úplně nečekal – s krysaři. Krysaři byli občas podezíráni z toho, že – vzhledem k tomu, že jsou často placeni za zabité kusy – schválně chovají potkany, aby mohli dodávat více kusů. Tzv. „královský krysař“ Jack Black, který žil v polovině 19. století v Anglii, potkany nejen chytal a zabíjel, ale držel si i chovné skupiny, které rozmnožoval, a mohl tak dodávat na objednávku nejen divoké potkany.

Jack Black, královský krysař (Mayhew, H. – Mayhew, H. (1851). ‘London Labour and the London poor’)

Velkým odběratelem potkanů byli především pořadatelé psích zápasů. Zápasy označované jako „rat-baiting“ probíhaly poměrně jednoduše, do uzavřeného prostoru – jámy (pit) – byl vypuštěn určitý počet potkanů, mezi ně byl vpuštěn pes a měřil se mu čas, jak rychle všechny potkany v prostoru zadáví. Jedním z pořadatelů psích zápasů byl i Jemmy Shaw (někdy zmiňován i jako Jimmy Shaw), který zápasy nejen provozoval, ale byl i chovatelem buldoků a bulteriérů. A také pro své zápasy choval potkany. Jak on, tak Jack Black upřednostňovali zajímavě zbarvené varianty potkanů, ty dále rozmnožovali a prodávali do domácností. Ve viktoriánské době bylo běžné, že si dámy chovaly potkany a barevné myšky coby mazlíky. Dokonce i samotná královna Viktorie, velká milovnice zvířat, měla údajně jednoho nebo dva potkany.

O rozvoj chovu potkanů se na přelomu 19. a 20. století postarala nadšená chovatelka Mary Douglasová. V roce 1895 vznikl v Anglii National Mouse Club, který pořádal výstavy myšek a organizoval jejich chov. Mary Douglasová s podporou dalších potkaních nadšenců klub přesvědčila, aby uspořádal první samostatnou výstavu potkanů, která se konala 23. a 24. října 1901 v Aylesbury. Snad by to ani nebyla výstava potkanů, aby se neobjevily nějaké stížnosti – chovatelé myší si stěžovali, že jsou potkani vystavováni v nevyhovujících klecích a že koušou. Chov potkanů pod záštitou klubu, který změnil název na National Mouse and Rat Club, se rozvíjel až do začátku 1. světové války. V meziválečném období již nebyl o potkany takový zájem, potkani se opět stali okrajovou záležitostí, jejich výstavy se konaly zřídka. V 60. letech bylo několik pokusů o ustanovení klubu chovatelů potkanů, ale pro nedostatek zájmu se opět rozpadly. Renesace chovu potkanů začala v 70. letech. Díky tomu, že se v Anglii sešlo několik potkaních nadšenců, vznikl v roce 1976 National Fancy Rat Club, první klub věnovaný pouze potkanům. První výstavu uspořádal již v dubnu 1976, ve stejném roce stihl ustanovit výstavní standardy a pod záštitou tohoto klubu fungují chovatelé potkanů v Anglii dodnes. Následně se začali organizovat i chovatelé v jiných zemích.

Historie chovu potkanů v ČR

V České republice se potkani chovali spíše sporadicky. I když z dobové literatury vyplývá, že minimálně v 20. – 30. letech museli existovat jedinci, kteří se držením potkanů coby mazlíků zabývali. Kde jinde by Jaroslav Foglar vzal předlohu pro Štětináče, člena Bratrstva kočičí pracky. Je to postava krajně negativní, neučí se, nemyje se a silně zapáchá. Jeho mazlíci jsou soustavně označováni za „krysy“, ačkoliv se jedná s největší pravděpodobností o potkany. V souladu se všeobecným přesvědčením byl potkan vnímán jako „špinavé“ zvíře. Přesto se našli lidé, kteří si potkany coby velice inteligentní hlodavce oblíbili a začali se věnovat jejich chovu. Zdrojem zvířat pro odchov byla většinou zverimexová produkce nebo soukromé chovy potkanů. Někdy se jednalo o jedince z laboratorních chovů. Sem tam se vyskytl i někdo, kdo si držel ochočeného divokého potkana.

Úryvek Rychlých šípů (díl Bratrstvo kočičí pracky stíhá trest, Fisher - Foglar, 10.12.1946)

Úryvek Rychlých šípů (díl Bratrstvo kočičí pracky stíhá trest, Fisher – Foglar, 10.12.1946)

Teprve v roce 1999 vznikla v rámci Českého svazu chovatelů Základní organizace chovatelů morčat a jiných drobných hlodavců. Tato ZO CHMH pod sebou postupně začala sdružovat nejen chovatele morčat ale i potkanů, myšek i křečků. O vznik organizovaného chovu potkanů se zasloužila především Iveta Kendíková (dnes Novotná) a jednou z prvních chovatelských stanic potkanů byla její CHS Sorrizy´s, zaregistrovaná pod ZO CHMH od roku 2002. CHS potkanů se mohly registrovat od roku 2002, k nárůstu chovatelů došlo v roce 2004. V květnu 2004 vznikla v rámci ČSCH Odborná komise pro chov drobných hlodavců. Tato komise měla zajistit standard laboratorních potkanů a sestavit podle vzorů z jiných států pravidla, podle kterých se budou řídit výstavy potkanů. Dalším cílem pak bylo stanovit nějaké základní podmínky zařazování zvířat do chovu.

Velkým bodem zlomu v českém chovu potkanů byl rok 2003. Ivetě Kendíkové se podařilo do ČR dovézt 8 potkanů v té době nevídaných varietách a barvách. Objevili se tu první dumbo potkani, fuzzové, rexové a ze zbarvení americká modrá a siamové. Všichni pocházeli z holandské chovatelské stanice Blue Moon. Další import od této chovatelky proběhl o dva roky později, objevili se zde potkani v ruské modré barvě. Ruské modré zbarvení importovala také Hana Havránková z Německa (např. z Rattenzucht vom Schloss Dracula). Začátkem roku 2005 do ČR také importovala Lenka Grossman potkany až z USA, jednalo se především o velvetýny a dlouhosrsté potkany. Béžová barva se zpočátku sama vyštěpovala z různých jiných barevných linií zejména proto, že většina vrhů na sebe byla více či méně příbuzná. Černoocí stínovaní potkani a barmská zbarvení byli do ČR dovezena až v letech 2007 – 2008, z Německa je importovala CHS Beris, z Dánska CHS Navel a TazMánie. V roce 2009 importovala CHS TazMánie první minipotkany (dwarfy). První oficiální výstava potkanů se konala se ve dnech 16. – 19. září 2004 v prostorách botanické zahrady Univerzity Karlovy v Praze. Výstavu posuzovala Iveta Kendíková, příseděla jí Lenka Holasová. Kapacita byla 40 potkanů, ale nebyla zcela naplněna. Poslední den výstavy také proběhly úplně první registrace potkanů. První registrační číslo P001/04 získala vítězka výstavy, Sorrizy´s Lola.

K 1. 4. 2006 začal platit nový registrační řád, který zavedl nutnost hlášení vrhů a přidělování registračních čísel vrhu (VPL). Průkaz původu byl nově vydáván pouze vrhům, kde oba rodiče prošli registrací, za kontrolu vydávaných PP ručila a ručí Hana Havránková. Prvním průkazem původu vydaným podle nových pravidel byl vrh A2 chovatelské stanice Zvoněnka, registrační číslo vrhu VPL001/06. Změnou v roce 2006 se nastavily zásady chovu, které platí prakticky dodnes, i když s různými modifikacemi. V roce 2012 skupina českých chovatelů dospěla k názoru, že jim vedení chovu v ZO CHMH nevyhovuje a rozhodla se pro zřízení samostatného klubu. Vznikl Český klub potkanů, který vede svůj chov odděleně od chovu potkanů v ČSCH.

V souvislosti se změnami organizační struktury ČSCH se koncem roku 2015 ustanovila samostatná Specializovaná organizace potkanů, která tedy v současnosti zaštiťuje chov potkanů v rámci ČSCH.

Autorkou článku je Ing. Markéta Čacká a plná verze článku včetně doplňkových materiálů byla zveřejněna v časopise Potkan, v čísle 3/15.